1. kapitola- Kniha
Jsem v knihovně u nás doma. Prohlížím si knihy, když mi najednou zrak najede na knihu "Dračí proroctví". Pomalu k ní natáhnu ruku, lehce se jí dotknu, uchopím jí a ruku i s knihou zatáhnu zpět. Otevřu jí. A na místě kde je napsán autor stojí: Merik Jankinson Bohemic. To je můj předek! Otočím další stránku a vidím obsah: Jak vyhledat draky, Které draky jsem viděl, Plemena, Potrava, Život, a tak dále. Bylo mi to divné. Prolistovávala jsem knihu asi dvě hodiny. Všechno jsem si bedlivě přečetla. Něco ve mě mi totiž říkalo, že to budu potřebovat.
Na poslední stránce byl rok napsání. 1975! Vždyť tenhle můj předek zmizel roku 1970! Pak jsem uslyšela hlas: ,,Arijo! Arijo Jankinson Bohemic!" To byla máma. Knížku jsem položila na stůl, na kterém jsem doteď seděla. Vyběhla jsem z knihovny do jídelny. Zasedla jsem ke stolu a čekala, co je k jídlu. Oběd jsem do sebe rychle naházela a zase běžela do knihovny. Začala jsem hledat další knihy o dracích a hlavně od Merika Jankinsona Bohemica. Našla jsem jich devět. Přečetla jsem je všechny. Pak jsem šla hledat na internet. Našla jsem toho spoustu o dracích. A našla jsem i web přítele Merika Jankinsona Bohemica. Tam psal, že když s ním byl tábořit v přírodě roku 1970, že si Merika Jankinsona Bohemica odneslo nějaké veliké zvíře, které mělo křídla, rohy, dlouhý ocas s bodci a blýskavé šupiny.
Celý zbytek dne jsem dále hledala knihy, ale o psech, koních, ptácích a plazech. Bylo to zajímavé. V sedm byla večeře. Znovu jsem se rychle najedla a zase zalezla do knihovny. Hledala jsem něco o grifinech, elfech, vílách, hydrách, bazilišcích a dalších bestiích ze světa fantasy. Přečetla jsem je úplně všechny do poslední stránky.
Zbylo mi ještě trochu a tak jsem četla svojí oblíbenou knížku "Naše čarovná pětka". Pak jsem se v osm a čtyřicet pět minut šla umýt, vyčistit si zuby a v devět a pět minut jsem zalehla do postele. V noci se mi zdál divný sen, ve kterém se mi míchalo vše, co jsem dneska přečetla a zjistila.
Ráno mě probudil otravný budík. Jde se po prázdninách do školy. Nééééé! Ale na druhou stranu ... uvidím kamarády! Na Amélii, Jacka, Ronalda a Samantu se těším vždy po prázdninách. Jsme skvělá pěti člená parta a vše řešíme spolu a každý každého podrží. Prostě kamarádi na věky. Rychle jsem se oblékla, učesala, nasnídala, vyčistila zuby a vyšla do školy. Běžela jsem sprintem, nebo tryskem, nevím jak to říci. Doběhla jsem do šatny celá unavená. Rychle jsem schodila bundu, na věšáček pověsila čepici a šálu a mazala ze šatny. Na hlavní chodbě jsem se schovala za roh a vykoukla. Hledala jsem někoho z naší party. Tohle jsme dělali vždy když jsme přišli do školy. Viděla jsem Jacka, který taky koukal po někom z party. Amélie přicupitala k mému rohu. Schovali jsme se tam obě. Zpoza Jacka vykoukl Ronald. Teď jsme musely s Amélií najít Samantu a budeme mít vyhranou hru. Ta se podívala z rohu naproti klukům, ale ti si jí ani nevšimli. Já a Amélie jsme zvedly ruce. To znamenalo, že už jsme všechny viděly. Všichni jsme se k sobě rozběhli a objali jsme se. Pak se ozval školní zvonek a šli jsme společně do třídy na hodinu.